Aktuality

U19 - Smíšené pocity

BA SPARTA PRAHA - Sokol H. Králové 71:64

Nevím zda-li mi správně porozumíte. Včera jsme z úvodního stavu mínus jedna ku nule, srovnali na 0:0.  První krok ( z pohledu celé série zatím prakticky bezvýznamný) jsme udělali a jsme opět na začátku. 

Hráčky, které měly respekt ze soupeře a které k utkání přistoupily s patřičnou důležitostí podaly lepší výkon než hráčky,které vyznávající názor, že série má několik možností opravy. Jednoznačně se přikláním k názoru, že koncentrace a touha po vítězství musí být dominantní. Důvodů je mnoho.

Musíme udělat vše proto, aby nás dnešní zápas nevrátil před aktuální víkend s tím, že výhoda domácího prostředí, kterou máme, se obrátí na stranu našeho soupeře.  

Utkání play-off jsou specifická. Ani včera tomu nebylo jinak. Víme co zlepšit, soupeře máme velmi dobře nascoutovaného. Jsme všichni velmi rádi, že Gábina se po skoro pěti měsících vrátila do sestavy a výrazně napomohla k vítězství. 

 

BA SPARTA PRAHA - Sokol H. Králové 29.03.2015 12:00 74:56 (19:20 38:36 52:49)

Úkol a přání splněno, ale cena je v tuto chvíli velmi vysoká. Ztráta jedné z podkošových hráček by se mohla stát fatální pro další vývoj závěru sezóny. Při vedení o 18 bodů se úplně nesmyslně hrálo na koš a vzniklo z toho zranění v poslední vteřině utkání. Co se týče odstoupení Gábiny v průběhu hry, tak jsem optimista, byť jako prorok jsem se v poslední době neosvědčil.   

Obvyklé informace o hře necháme opět pod pokličkou.  

Z osmi doposud odehraných čtvrtin bylo sedm velmi vyrovnaných. Jedná se o nejvyrovnanější čtvrtfinálovou dvojici. Jedná se o družstva, která se v minulém roce na MČR utkala o bronzové medaile.  

Ženy - "Bravo" na Strahov

V tuto chvíli neumím rozlišit kdo může více za to co se včera událo. Zda-li je problém na straně našeho soupeře Valosunu, který nemá dostatek hráček na to, aby hrál dvě nejvyšší soutěže žen nebo zda-li je problém více na straně tvůrce termínové listiny. Pravděpodobně bych neměl hledat kdo je větší "viník". Jedná se o kombinaci obou aspektů, Výsledkem bylo utkání, které nejen, že nebylo důstojné vyvrcholení celosezónnímu snažení všech aktérek, ale utkání, které se vůbec nemělo uskutečnit. Říká se, že utkání je lepší tréninku. Mělo by to tak být. V tomto konkrétním případu to tak určitě nebylo. Kdyby jsme trénovali, tak by dívky, byť v pravděpodobně nižší intenzitě (jde-li to vůbec) absolvovaly 90 minut tělesné aktivity. V tomto utkání se pohybovaly 15 - 24 minuty. Trénovali bychom ve skupině větší než nominovaných 10 lidí. 

Jednalo se o nejsmutnější utkání celého letošního ročníku 1.ligy. Komu toto utkání přineslo užitek? No snad jen rozhodčím a komisaři. Myšleno v nadsázce, oni za nic nemohou. Každopádně jejich účast na utkání byla bezmála 5 tisíc korun z rozpočtu klubu. Suma sumárum - utkání absolutně o ničem, netrénovali jsme, náklady na utkání v řádu tisíců. Nějaká sankce nebo pokutička ve vztahu k nám by se nenašla? ČBF by se měla chovat jako řádný hospodář a takovéto plýtvání by neměla dopustit. A je na ní zda-li to zabezpečí cestou úpravy pravidel nebo tím, že konečně zabezpečí, aby termínová listina byla konečně správně sestavena a byla závazným a respektovaným dokumentem pro všechny bez vyjímky tzn. především pro ČBF.  

Počty cizinců mají své různé kvóty, omezení a podmínky. Pojďme se zamyslet nad tím jestli nějaké podmínky by nemohly být i pro domácí hráče. Např. že v utkáních nad krajskými úrovněmi musí být přítomno minimálně 8 hráčů/hráček. Basketbal tak jak ho chceme učit a praktikovat se nedá hrát v šesti lidech. V šesti lidech to je blíže ke streetballu nebo 3on3.

O utkání se mi nechce vůbec psát. Nenabídlo zhola nic co by za zmínku stálo. Článek jsem nejdříve pojmenoval "3:2 Valosun". Následně opakovaně měnil až do této záměrně provokující podoby. Občas již z Větrné hůrky slyšíme souhlasné názory, bohužel zůstává pouze u toho ...

5.000 CZK je několik nových míčů nebo ještě více nových míčů pro naše děti nebo 3 bosy nebo cca 1 hodina plavání pro cca 100 osob nebo 25 zpátečních jízdenek Leo Expresem na trase Praha - Ostrava nebo cca 1500 km na pohonných hmotách pro naše klubové vozidlo nebo cca 7500 litru vodného a stočného pro naše sprchy nebo nová švihadla pro každého druhého v akademii nebo zabezpečení pitného režimu na prakticky celou sezónu pro celý klub ... 

A jinak? Kluby domluvte se. Domluvte se na termínu, který by vám pro utkání lépe vyhovoval. My případnou změnu regulérně zinkasujeme. Naším prostřednictvím jste z rozpočtu MŠMT obdrželi finanční prostředky na činnost, tak my si je zase vezmeme trošku zpátky ... 

 

REPORTÁŽ PSANÁ NA ... OBROUČCE (VIII.)

Tentokrát jsem si vylezl na obroučku směrem k našim hráčkám. V poslední době, především u mladších kategorií se setkáváme často s názorem, že po odehraném sobotním utkání jsme v neděli unavené.

Věřte, že argumenty o únavě se zabýváme a snažíme se je řešit. U dětského organizmu je doba regenerace výrazně kratší než u dospělých a jakoukoli zátěž snášejí lépe. Neopomínáme brát v úvahu, že únava se nasčítává. Musíme konstatovat, že takto to mají všechna družstva a všechny hráčky i našich soupeřů. To je první protiargument. 

Záležitost únavy je v našem podání spíše psychická záležitost. Budu se vše snažit vysvětlit za pomoci druhého argumentu. Utkání trvá 40 minut. Připusťme, že je konáno s maximálním nasazením v maximální intenzitě. V týdnu absolvujeme někdy dva tréninky denně v trvání cca 2x 90 minut = 180 minut, což je 4,5 x více. Trénink je v zásadě každý den. Proč ta "nepřekonatelná" únava nepřijde v týdnu? Je nasazení malé? Nejsou v tréninku osobní souboje ubírající síly? Nebrání se v tréninku s potřebným nasazením?

My trenéři odpovědi známe, vy si tyto otázky musíte zodpovědět. Trénink se má co nejvíce podobat svými podmínkami zápasovým podmínkám. Když tomu tak není, tak si organismus nemůže na potřebné zatížení zvyknout a při maximálním zatížení si ten rozdíl uvědomuje v podobě únavy. 

Že se jedná o problém hlavy se pokusím ukázat na konkrétním příkladu našich mladších žákyních, které sehrály v sobotu utkání, ve kterém zvítězily až po druhém prodloužení. Do hlavy si pro neděli nadělily myšlenky, že hrály 50 minut  - prodloužení. Nebylo tomu tak. Systém soutěží mladších žaček neumožňuje hrát všechny čtvrtiny a tak jednu čtvrtinu musejí vynechat. Hrály tudíž pouze 40 minut, na což jsou z kategorie starších žákyň zvyklé. Opakuji, jsem si vědom, že únava se nasčítává. Že se nasčítává od posledního delšího intervalu na odpočinek, kdy byla šance obnovy energetických zdrojů tj. u většiny od Vánoc (jarní prázdniny jsou na obnovu energetických zdrojů v zásadě krátké). Zarazilo mně jak hráčky svému argumentu o 50 minutách uvěřily a jak se dokázaly litovat. Zajímavé je, že si ani neuvědomovaly, že hrají proti o 2 - 3 roky starším dívkám, tam by mohl být argument validnější. Nevím jestli se vyjadřuji správně. Snažím se, aby především hráčky a rodiče rozuměly tomu co se snažím naznačit. Je potřeba přerušit pocit aktuálního rozpoložení na činnosti. Musím si za pomoci stanovení cíle vybudovat potřebnou motivaci. Musím mít motivaci alespoň na úrovni, že nemohu selhat. Úroveň výkonu může být různá -  úspěšný nebo více úspěšný. Nemohu selhat a své kamarádky nechat v problémech, byť se jedná o jakoukoli činnost. Samozřejmě, že zmínky o selhání  nesmějí jakkoli a kohokoli stresovat. Jedná se pouze o informaci vymezující motivaci směrem k negativům. Předchozí řádky byly malinko orientovány na kategorii kadetek v souvislosti s nedělním výkonem.

Zopakuji, naši soupeři to mají ve většině případů hodně podobné. Jsou rovněž unaveni z tréninků, ze zápasů. Není proč se litovat. Náš úkol je soustředit se na výkon, což není v únavě snadné. Soustředit se na to, aby organizmus mohl opakovaně snášet maximální zátěž. Ve chvíli kdy se lituji jak jsem unavená, tak jsem od jakéhokoli soustředění se na výkon na hony vzdálená.  

Poslední co zmíním je jak vašim přičiněním únavu "zahnat". Především poctivým přístupem k tréninku, kdy dochází k maximálnímu nasazení v potřebné intenzitě a organizmus si na zvýšené zatížení zvykne. Ruku v ruce s tím jde pozitivní myšlení. Budu-li se opakovaně litovat, tak za pár dnů ani nevstanu ze židle. S únavou bojuji opět pohybovou aktivitou. A teď se dostávám k tomu praktickému mnohokrát omílanému. Po zápasové (po tréninkové) vyklusání, po aktivitové protažení, následné protažení ve sprše, kdy mohu využít teplou vodu k nahřátí svalových partií. Může následovat střídání teplé a studené sprchy. Dostatečné množství spánku je nedilnou součástí regenerace sil a jako poslední zmíním stravu včetně pitného režimu. Strava by měla být jako samostatné téma. Co vidíme v klubu za dietetické horory, tak to je na pováženou pro normální človíčky. Sportující človíčci potřebují něco úplně jiného než je fast foodová strava plná prázdných kalorií nedodávající tělu prakticky žádné potřebné látky. Zmíním konkrétní příklad. Když se Novak Djokovic pohyboval někde kolem 3 - 4 místa na světovém tenisovém žebříčku a měl pocit, že již nemůže nic víc pro lepší umístění udělat, změnil jídelníček a v zásadě za pár týdnů zaparkoval na 1.místě světového žebříčku.

Motivace - důležité slovo. Původ má v latinském slově MOTIVUS, což znamená v pohyb uvedený. Stále se vše točí okolo pohybu. Celý basketbal je o pohybu. Přihřeji si svou zmínku o "zákonu" HOĎ a BĚŽ. Malinko jsem odbočil, ale účastnice našeho dlouhodobého akademického zájezdu, vědí. :o)  

Všechny zmíněné atributy - vyklusání, stretching, hygiena, životospráva vyžadují disciplínu, jejiž správnou cestu se snažíme alespoň naznačovat. Stejným způsobem určitě naznačuje i škola a měli by i rodiče. Zmíněné je pouze ve vašich rukách a především hlavách. Bez pozitivního myšlení nedokáži vůbec nic. Jestli se na zápas netěším, tak jsem poloviční hráčka v tom konkrétním utkání. I když budu cítit únavu, tak přeci jdu zúročovat to co jsem se v tréninku naučila. Jdu za svými kamarádkami a budeme měřit síly s dalšími kamarádkami. A nějaká únava ať si klidně trhne nohou. 

 

P.S.: Nikdy jsem od svých rodičů v mládí neslyšel "Běž si lehnout ať si odpočineš", ale do postele se mě snažili zahnat brzo. Věděli, že pohyb je to nejlepší ... Pohyb s partou kamarádů ještě lepší ... Co víc si přát ...

   

 

EuroLeague - Final4

Výsledek obrázku pro final four euroleague 2015

ZVVZ USK Praha prostřednictvím ČBF učinilo klubům přednostní nabídku vstupenek na závěrečný turnaj letošní Euroligy žen. Vstupenky je možno prostřednictvím klubu objednávat do 26.03.. Má-li kdokoli zájem o vstupenky viz další informace, nechť napíše na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. .

 

 
Semi-Final

Dynamo Kursk
     
UMMC Ekaterinburg
10.04.2015 15:00

Fenerbahce
     
ZVVZ USK Praha
10.04.2015 18:00

 

Ceny vstupenek podle sektorů:

pátek - semifinálová utkání: 300 CZK, 500 CZK, 700 CZK, 1150 CZK /osoba/den

neděle - o 3.místo a finále: 400 CZK, 600 CZK, 800 CZK, 1350 CZK/osoba/den

V případě zájmu můžeme plánek haly zaslat ve formátu .pdf

 

Jedná se o špičkovou akci, největší klubovou akci ženského basketbalu na světě pořádanou FIBA,  na které je možno vidět ty nejlepší světové basketbalistky. Mimo jiných bude na turnaji Diana Taurasi, Candace Parker, Alba Torrens, Nnemkadi Ogwimike, Irina Osipova, Laia Palau, Jana Veselá a mnoho mnoho dalších světových hvězd.

Rozhovor s kolegou (rozhodčím)

Přinášíme Vám rozhovor s naším trenérským kolegou a bývalým rozhodčím s bohatými mezinárodnímu zkušenostmi panem Františkem Kolářem. 

Františku, jak se cítíte jako začínající trenér a jak využijete vaše rozhodcovské zkušenosti v trenérské praxi.

Je to jiný pohled od lavičky, než ze hřiště. Jelikož mne rozhodování přestalo naplňovat z důvodů přístupu některých povětšinou mladších kolegů a některých funkcionářů ČABR, tak trenérství je dalším způsobem, jak se basketbalu dál věnovat. Rozhodcovské zkušenosti zatím využívám při debatách se zkušenými kolegy trenéry ohledně pravidel. Výklad pravidel a trendů se ze strany trenérů  a rozhodčích dost liší.

 

Změnilo se rozhodování od doby vašeho působení v roli rozhodčího? A jak se díváte na některé změny v posuzování i změny v pravidlech.

Rozhodování se za poslední dobu hodně změnilo. Chybí mi ze strany rozhodčích trošku lidštější přístup. Rozhodčí se úzkostlivě snaží držet si za každou cenu odstup od hráčů a trenérů. Už není trendem být součástí hry a být se hrou spojen, ale převažuje trend být tím, kdo hru rozhoduje a být vidět. Také mi přijde, že už se hrou nebaví. Málokdy je vidět úsměv na tváři, komunikace s hráči a trenéry, ochota případné nejasnosti vysvětlit, občas nějaký ten vtípek, či dokonce pochvala hráči. Úšklebků je však vidět dost. I rozhodčí je člověk a také dělá chyby, měl by však dokázat i svou chybu přiznat a dokázat se omluvit. To jsem za poslední dobu viděl hodně málo. Tím vším se dokáže snížit či eliminovat jisté napětí, které od začátku utkání mezi rozhodčími a ostatními aktéry je. Moc se mi nelíbí trend za vše hned trestat a udělovat TCH a DCH. Tím si dobrý rozhodčí nikdy respekt nezíská.

Ohledně pravidel je to na dlouhé vyprávění, které pravidlo hře prospělo a které ne. V zásadě však lze se změnami souhlasit, basketbal se stal rychlejším, atletičtějším a je snaha ho co nejvíce přizpůsobit divákovi, aby se bavil. Snad jen zmíním pravidlo „přes půl“ ,  původní pravidlo bylo zcela jasné a konkrétní, nové přináší mnoho dohadů o tom, zda podmínky „třech bodů“ byly, či nebyly splněny. Z hlediska mládežnického a ženského basketbalu se domnívám, že uškodilo posunutí tříbodového území dál od koše.

 

Jaký je Váš názor na případné znovuzavedení rozskoku, které FIBA již delší dobu zvažuje a v rámci některých soutěží i testuje. Prosím o pohled rozhodčího z pohledu žákovsko-mládežnického a dospěláckého.

Stávající úprava je podle mne vyhovující, hra tím zrychlila a zbavila se prodlev při zaujímání správného postavení. V mládežnickém basketbalu je tento rozdíl markantnější, těch rozskoků bylo mnoho a vyplývaly i z toho, že po rozskoku se nedařilo získat míč nikomu do držení a rozskok se i několikrát opakoval.

 

Jak vnímáte chování basketbalových fanoušků, které podle mého subjektivního názoru výrazně zhrublo a nastoupilo trendy z kopané a tenisu.

Nemám pocit, že by výrazně zhrublo. Vždy a všude existují  fanoušci ukáznění a neukáznění. Během své rozhodcovské kariéry jsem zažil různé fanoušky, někteří byli vyloženě hrubí a vulgární a to nejen na rozhodčí, ale i na protihráče a to především v dětských kategoriích. Záleží i na přístupu klubů a trenérů. Zažil jsem i trenéry, kteří vyloženě diváky hecovali a do hrubostí a vulgarit  tak sami diváky naváděli.  Markantní  rozdíl jsem zaznamenal u fanoušků Noem Arch Brno, kde velmi mladí fotbaloví fanoušci značně posilnění alkoholem protihráče a rozhodčí urážejí a zastrašují.

 

Jste "žákem" legendárního arbitra a školitele Milana Jahody. Myslíte, že by byl v dnešní době spokojený s vývojem, který je praktikován na našich palubovkách.

To by spíš byla otázka na něj. Přístup je prostě jiný, jak již jsem zmínil. Učil, aby si rozhodčí  zakládali na preciznosti rozhodování a na mechanice. Rozhodčí má přesně mechanikou dáno, kdy a kde má stát, kde se pohybovat a jak signalizovat svá rozhodnutí a to nejen ke stolku, ale i ke všem účastníkům. Jakmile přeruší hru měli by úplně všichni vědět, proč se tak stalo, stolek, hráči, trenéři i diváci. To mnozí rozhodčí opomíjejí. Nepohybují se v místech, kde by měli, nedobíhají útoky, pak z toho vyplývají nepřesnosti, jelikož správně „nevidí do hry“. Při signalizaci přestupků a chyb pak nejsou v místech k tomu určených a signalizují např. pod košem, či z rohu hřiště, pak dochází k dalším nepřesnostem a zbytečným nepochopením. Když chce hráč či trenér vysvětlit, jak bude hra pokračovat nebo k jakému přestupku došlo, často dochází k jisté aroganci a udělování  TCH. Nehledě na to, že při správné a precizní signalizaci odpadají i jisté pochyby, zda rozhodčí rozhodl správně a je si svým rozhodnutím jistý. Při rozhodování jde často o zlomky sekund. Při správné signalizaci má rozhodčí i čas si situaci znovu přebrat a vyhodnotit ji.  Tím se ve svém rozhodnutí může utvrdit nebo může své rozhodnutí opravit nebo i změnit. Za to by pak měl být schopen se i omluvit, jak jsem již uvedl. Delší dobu jsem na školeních ani seminářích rozhodčích nebyl, tak nevím, zda to již není kladen takový důraz nebo je to jen lenost a nedůslednost arbitrů samotných a zda řešení situací udělováním TCH a DCH je hlavní prioritou. U některých kolegů, kteří řídí utkání na nejvyšších republikových úrovních je patrno, že při řízení nižších soutěží nevěnují utkáním takovou pozornost a s tím jistě být spokojenost nemůže.

Nechci však rozhodčí jen kritizovat i trenéři by si měli uvědomit, že rozhodčí není od začátku jejich nepřítel, který jim chce za každou cenu jen uškodit a pokřikováním a urážkami těžko namotivují rozhodčího k lepšímu výkonu. Basketbal by měl všechny nadšence této hry spojovat a doufám, že  trendem bude zájem o hru samotnou a ne upřednostňování  a uspokojování ega jednotlivců.

Za poskytnutý rozhovor moc děkujeme a těšíme se na jeho další pokračování. Františkovi přejeme mnoho úspěchů v jeho trenérské praxi. 

Jste zde: Home